Ač se to tak v roce 2008 nezdálo, pomalu nastával konec éry přeplňovaných dvoulitrů. Jeden rok účinkování Suzuki ukázal, jak složitý je nástup do rozjetého vlaku pro nové týmy. Po odchodu Subaru začalo být zřejmé, že radikální řez je třeba, ale jak bude ten "bod nula" vypadat se ještě dlouho přesně nevědělo.

Předchozí díly seriálu naleznete ZDE, ZDE, ZDE a ZDE

2008: Vzletý začátek... a tvrdý pád
Úvod sezóny dával naděje k mírnému optimismu a to i přesto, že od konce roku 2007 se vedla jednání o náhradě současné vrcholné kategorie. Podle původních plánů měly již sezónu 2010 jet jiné vozy. Původně také měly mít atmosférický dvoulitr, jak to nakonec vše dopadlo již víme. Vývoj jednání o nové královské třídě by byl na samostatný článek, takže se vraťme k roku 2008. Na startu sezóny stály nově čtyři automobilky a šest týmů. Jedničku měl na svém Citroenu C4 WRC Sebastien Loeb a dvojkou týmu byl opět Dani Sordo, během roku k týmové červené barvě přibyl sponzor Red Bull a jeho modrá a žlutá. Ford přišel se změnou jezdecké sestavy, Marcus Gronholm odešel do jezdeckého důchodu, na pozici jedničky se posunul Mikko Hirvonen a nováčkem týmu byl Jari-Matti Latvala, který přišel ze Stobartu. Kompletně nové bylo i křiklavé zbarvení vozu, ke kterému přibyla červená, ale novému týmovému kabátu ne všichni fanoušci přišli na chuť. Třetí tovární vůz měl k dispozici Khalid Al-Quassimi.

Třetím továrním týmem na startu bylo Subaru, které v sestavě Petter Solberg - Chris Atkinson zahájil rok s loňským modelem Imprezy, ale během roku byla ohlášená revoluční novinka - Impreza WRC S14 s karosérií hatchback. Nováčkem mezi továrními týmy bylo Suzuki, které obléklo své SX4 WRC do atraktivních žlutých barev a přišlo se sestavou Toni Gardemeister - P-G. Andersson. Dva satelitní týmy představil Ford - za Stobart nastupovali Gigi Galli, Henning Solberg, Matthew Wilson a během roku naskočil i Francois Duval. Druhým týmem byl argentinský Munchis v sestavě Federico Villagra a Luis Perez Companc. Se soukromými Citroeny absolvovali sezónu Conrad Rautenbach (kompletní program) a Urmo Aava (vybrané soutěže). Privátní Ford Focus měl k dispozici norský mladík Mikkelsen, další z Norů Ostberg sázel na Imprezu VRC S12, oba ale absolvovali omezený program. Z vrcholné kategorie zmizela česká stopa v podobě Jana Kopeckého a Fabie WRC. I tak se tedy zdánlivě MS zvedalo z krize. Kalendář obsahoval patnáct podniků.

Sezónu 2008 naposledy zahajovala Rallye Monte Carlo a také ta dala mírný důvod k optimismu - na pódium vystoupaly tři značky a solidní výkon předvedli i nováčci od Suzuki. Zvítězil Loeb s Citroenem, druhý byl Hirvonen od Fordu a Subaru dovezl na bronzové příčce Atkinson, který o 1,1 vteřiny udolal Duvala. Osmý Andersson bral první body pro Suzuki. To ve Švédku patřily kompletní stupně vítězů Fordu. Při druhém startu za továrním tým vyhrál Latvala před Hirvonenem a Gallim. Mexické pódium bylo opět trojbarevné - vítěz by shodný jako na Monte (Loeb), Atkinson tentokrát vybojoval druhou příčku a na třetím místě dokončil Latvala. V Argentině se pak Fordu dařilo ještě méně, zvítězil Loeb opět před Atkinsonem a první pódium roku si připsal Dani Sordo. Závěr první třetiny roku obstaralo Jordánsko, kde se podruhé během roku "blýskl" Conrad Rautenbach (poprvé havárií na televizí přenášené speciálce v Monaku). Na přejezdu mezi rychlostními zkouškami se jeho C4 WRC čelně střetla s jiným vozem. To by nebylo nic až tak dramatického, to se občas stane. Tím jiným vozem však byla C4 WRC lídra soutěže Sebastiena Loeba. Vítězství tak připadlo Hirvonenovi, čest Citroenu zachránil Sordo a velkou konstantnost výkonů dokázal třetím místem Atkinson.

Zadostiučení přinesla Loebovi hned další rally na Sardínii, kde zvítězil před oběma Fordy. Loebovo vítězství se opakovalo i na následující řecké Acropolis Rally. Zaznemenání hodný byl v Řecku i nástup dlouho očekávané revoluční Imprezy S14 WRC. Částí fanoušků nikdy neuznaná karoserie typu hatchback, žádné žluté pruhy a hvězdy na voze, prostě vše jinak. Do té doby trápící se Petter Solberg se v cíli radoval z druhého místa a vypadalo to na návrat norského démona. Jenže k druhému místu mu pomohly výpadky a problémy soupeřů a tak pesimisté varovně zdvihali prst. A mělo se ukázat, že k tomu měli důvod. Středomořské turné pak zakončila Turecká Rally, kde double získaly Fordy v pořadí Hirvonen - Latvala, třetí dojel Loeb a nové Imprezy tentokrát soupeřům nestačily. Důležité mety dosáhl Seb Loeb ve Fisnku, kde dokázal vypálit rybník domácím pilotům, což se v historii nepovedlo mnoha jezdcům. Hirvonen skončil druhý, třetí místo vybojoval pro Subaru Atkinson - naposledy v MS tak stálo na pódiu Subaru a tím pádem jiná značka než Ford a Citroen.

Německému asfaltu, stejně jako novozélandské šotolině vládly Citroeny, když získaly double v pořadí Loeb - Sordo. V Německu je na pódiu doplnil Francois Duval v pozici nejrychlejšího Fordu. Jeho týmový parťák od Stobartu Gigi Galli ale těžce havaroval, ze zničeného Focusu ho museli vyprosti hasiči a s poraněnou nohou pro něj sezóna (a potažmo i kariéra v MS) skončila. Duval se tak pro zbytek sezóny posunul na jeho místo, aby na Novém Zélandu sehrál roli v jednom z nejbláznivějších závěrů rally. Hirvonen vedl, Latvala byl druhý, Duval pátý a do cíle zbývala jen obávaná Whaanga Coast a divácká speciálka Mystery Creek. Právě na legendární pobřežní RZ ale postupně všechny tři nejrychlejší Fordy chybovaly - Latvala a Duval byli mimo úplně, Hirvonen "jen" propadl na třetí místo. Pro následující asfaltový dvojblok Španělsko - Korsika byl Duval povýšen dokonce do továrního týmu a pozici týmové dvojky naplnil beze zbytku. Vždy jistil záda Hirvonenovi, jednou čtvrtým, jednou třetím místem, když na Korsice Hirvonena po defektu před sebe vysloveně pustil. Obě vítězství si odvezl Seb Loeb. Závěr roku obstaraly dvě šotoliny - Japonsko a Wales. V Japonsku si Loeb třetím místem pohlídal jistotu titulu a nechal tak vyniknout Hirvonena s Latvalou. Francois Duval v první etapě těžce havaroval ze druhého místa a jeho spolujezdec Patrick Pivato musel být po bočním nárazu dveřmi na sloupek převezen do nemocnice.

Závěrečné vítězství ve Walesu pak už bylo jen třešničkou na dortu další sezóny, kterou ovládl Sebastien Loeb. Připsal si tak jedenáct vítězství, o zbylá se podělily Fordy v poměru 3:1 ve prospěch Hirvonena, který bral také titul vicemistra. Třetí byl v konečném účtování s výraznějším odstupem Sordo. Mezi týmy se tak logicky radoval Citroen. V prosinci pak světový šampionát dostal dvě tvrdé rány v podobě odchodu obou japonských automobilek. V obou případech byla skloňována hospodářská krize, v případě Subaru se nenaplnily naděje vkládané do nového modelu Imprezy WRC, u Suzuki se i přes zlepšené výkony v závěru roku ukázalo, že nový tým bez zkušeností prakticky nemá šanci smazat náskok zkušenějších konkurentů. V MS tak zůstaly jen dvě značky, což mělo v dalších letech umožnit taktické hrátky, které místy udělaly ze soutěží frašku.

2009: Už jen ve dvou
Sezóna 2009 ukázala pomyslné dno, kam může světový šampionát padnout. Zbyly pouze dvě automobilky, které postavily pět bodujících týmů - dva Citroen a tři Ford. Tlak na snižování nákladů omezil kalendář na dvanáct soutěží s kontroverním rotačním systémem. Nejelo se tak Monte Carlo, vypadlo Švédsko, Nový Zéland a z dalších legend zmizela Korsika. Naopak poprvé v éře WRC se o body bojovalo v Polsku. Pořadatelé Monte vypuštění z kalendáře MS využili k zařazení do rozvíjejícího se IRC a stagnujícímu MS dali vale i pro další léta, protože v IRC se jim dostává paradoxně větší mediální pozornosti. Sestavy továrních týmů zůstaly beze změn, u Fordu se nezměnily ani barvy. Citroen v průběhu roku mírně pozměnil design vozu, když přibyly bílé plochy, které patrně nedopatření vytvořily na bocích vozu českou vlajku.

Druhý tým Fordu Stobart také zásadní změny nepotkaly, s oranžovým vozem startoval Henning Solberg, druhý bodojící vůz dvakrát v úvodu roku pilotoval Aava a na domácí soutěži Holowczyc, po zbytek roku pak Wilson (absolvoval všechny soutěže). Munchis nasadil jen Federica Villagru a ve Finsku pro něj bodoval domácí démon Rantanen. Oficiální B tým představil i Citroen, který ho označil jako juniorku. Celou sezónu u juniorů absolvoval Conrad Rautenbach, v Irsku startoval s C4 WRC Atkinson a ostatní soutěže si na bodované pozici rozdělili Novikov a Ogier (také kompletní program). Ze soukromníků pak širší program absolvovali jen norové Solberg a Ostberg. Petter Solberg po odchodu Subaru v bleskovém čase postavil vlastní tým s Citroenem Xsara WRC a po vynechaném Irsku absolvoval deset soutěží, přičemž v závěru roku dostal k dispozici modernější C4 WRC. Mads Ostberg se svým týmem Adapta stále sázel na značku Subaru, když sedm startů absolvoval s hatchbackem S14. Epizodní starty si během roku s vozy nejvyšší kategorie připsali i P-G Andersson (Norsko, Polsko - Fabia), Jarri Ketomaa (Finsko - Subaru). A to bylo z předních jezdců vše. Přes všechna negativa ale sezóna byla velmi vyrovnaná a skončila rozdílem pouhého bodu.

Úvodní podnik roku se odjel na asfaltech v Irsku a jak je na asfaltových soutěžích zvykem, vládly Citroeny v pořadí Loeb - Sordo, třetí dojel Hirvonen. Ani v Norsku nenašly Fordy recept na Seba Loeba, který si připsal další triumf. V Norsku naskočil do sezóny tým Petter Solberg World Rally Team, žádný velký výsledek z toho nebyl, ale i tak bylo dobré vidět Mr. Hollywooda zpět. Loeb pak vládl i na Kypru a v Portugalsku, stín mu v obou soutěžích dělal Mikko Hirvonen. Na Kypru na třetí místo vystoupal Petter Solberg, v Portugalsku Dani Sordo. Děsivou havárii předvedl v Portugalsku Jari-Matti Latvala, který naprosto zdemoloval svůj Focus sedmnácti kotouly, když se kutálel do hlubokého údolí. Z vozu zbyl v podstatě oholený rám, ale M-Sport, patrně z marketingových důvodů, vůz opravil a v roce 2010 opět nasadil do soutěží MS.

Druhou třetinu roku zahájila Argentina, která skončila výbuchem továrního týmu Ford. Hirvonena zradil motor, Latvala dojel šestý za trojicí dalších Fordů. Vítězství bral Loeb, druhé místo Sordo a třetí Henning Solberg. Zatím vše vypadalo na jasnou dominanci Sebastiena Loeba. Karta se obrátila na Sardínii, kde byl Loeb nejprve penalizován a v prašné loterii poslední etapy nedokázal stáhnout náskok Fordů. Z vítězství se radoval Latvala před Hirvonenem, třetí místo získal Petter Solberg. V Řecku Sebastien Loeb chyboval, když při útoku ze třetí pozice ve druhé etapě vystřihl odpíchnutého Ritbergera a svůj Citroen vážně poničil. Vítězný Hirvonen byl najednou zpět ve hře, druhé místo premiérově získal Sebastien Ogier. V Polsku se pak stalo něco naprosot nečekaného a téměř nemyslitelného, "Ufon" Loeb chyboval podruhé v řadě - v první etapě urazil kolo, do soutěže se ale následně vrátil. Fordy směřovaly k pohodlnému double, ale mizerný rok Jari-Matti Latvaly vygradoval nesmyslnou nehodou na divácké speciálce, kde urazil kolo ve chvíli, kdy v cíli Malcolm Wilson již držel vítězné šampaňské.

Poslední třetina dramatické sezóny odstartovala ve Finsku, kde dokázal premiérově zvítězit létající Fin Hirvonen a slavil v den svých narozenin, Loeb vybojoval alespoň druhé místo. Australské vítězství připadlo Hirvonenovi zásahem sportovních komisařů, kteří penalizovali oba tovární Citroeny minutou za neodpovídající přední stabilizátor. Vzpomeňme ale několik let zpět, kdy Fordy dostaly za o půl milimetru tenčí boční okna v Portugalsku dvě minuty penalizací... Dvě soutěže zbývaly do konce roku a Hirvonen měl pět bodů náskok. Fin měl tedy jasný cíl, nesměl příliš ztratit na asfaltu ve Španělsku a musel vyhrát ve Walesu. První část úkolu se zdařila, Hirvonen dojel třetí za dvojicí Citroenů, pro Wales tak byly rozdány karty pro velkou bitvu. Jediný bod rozdílu hovořil jasně, vítěz bere vše. Hirvonen bojoval jako lev, ale celou soutěž tahal za kratší provaz. Před poslední etapou ztrácel půl minuty, zkusil však zaútočit a po dvou erzetách stáhl dvanáct vteřin, titul byl tak stále ve hře. Na RZ Port Talbot 2 ale zachyboval na skoku a byl konec hry. Dílo zkázy dokončila kapota, která se mu za jízdy otevřela. Titul tak byl opět Loebův.

Dvanáct vítězství roku 2009 si rozdělili tři jezdci - 7x Loeb, 4x Hirvonen a 1x Latvala. Mezi týmy také opakovaně zvítězil Citroen.

2010: Definitivní loučení
Poslední sezóna dvoulitrových WRC čítala třináct soutěží, jinak se ale příliš nezměnilo. Tovární týmy Fordu i Citroenu zůstaly věrné sestavám i barvám z předešlého roku. Stobart nasadil Matthewa Wilsona a Henninga Solberga (na asfaltech s Fiestou S2000). Ve Švédsku se za Stobart svezl Marcus Gronholm, v Bulhrasku P-G. Andersson a v Německu Francois Duval. Citroen Junior postavil na celou sezónu Ogiera (v závěru roku se v týmech prohodil se Sordem) a nováčkem týmu byl bývalý mistr světa ve Formuli 1 Kimi Raikkonen. Mimo hru byl Novikov, který na sebe v roce 2009 upozornil akorát nehodami a došly mu peníze. Stejně tak Rautenbach se ze světové scény stáhl. Za tým Munchis opět startoval pouze Federico Villagra. Ze soukromníků absolvoval celou sezónu Petter Solberg s C4 WRC, s privátním Focusem absolvoval sedm podniků americký showman Ken Block, čtyři soutěže odjel se Subaru Mads Ostberg a stejně tak Frigyes Turán. Ve Finsku se na start s Focusem WRC postavil legendární Juha Kankkunen. Od základu změněn byl systém bodování, kdy po dlouhých letech vítěz nebral deset, ale dvacet pět bodů. Bodovaných pozic bylo nově deset, zcela nelogicky tak v době, kdy startuje čím dál tím méně vozů vrcholné kategorie, může bodovat více posádek...

Sezóna odstartoval pro změnu ve Švédsku, kde se zdálo, že Mikko Hirvonena načíná nový rok tam, kde předchozí končil - poprvé zvítězil, bohužel pro něj i naposledy. Na další soutěži v Mexiku se ale Fordům nedařilo a triple získaly Citroeny. Po mizerném výkonu ve Švédsku byl zpět Petter Solberg, který v Mexiku bojoval o prvenství, nakonec ale Loebovi podlehl. V Jordánsku po havárii Hirvonena držel prapor Fordu druhým místem Latvala, zvítězil opět Loeb, třetí místo bral Solberg. I v Turecku zvítězil Loeb, druhé místo vybojoval znovuzrozený Petter Solberg, třetí dojel Hirvonen.

Rally New Zealand opět po roce nabídla infarktovou zápletku. Vyrovnaný souboj o vítězství nejprve neustál Petter Solberg, který rozstřelil Citroen o telegrafní sloup, na závěrečném testu pak chybovali Loeb a Ogier a z vítězství se radoval Latvala. Následovalo Portugalsko, kde si premiérové vítězství kariéry připsal Sebastien Ogier, Citroeny opět obsadily kompletní stupně vítězů, poprvé se na ně letos podíval Dani Sordo. Slabší chvilku si vybral havárií Latvala. První asfaltovou soutěž sezóny v Bulharsku opanovaly Citroeny, Fordu nesvědčil ani povrch, ani vyšší nadmořská výška. Třetí Petter Solberg se poprvé představil s novým spolujezdcem, jeho dlouholetého parťáka Phila Millse nahradil Chris Patterson. Finské vítězství zůstal opět doma, po mnohonásobném saltu Mikko Hirvonena ho nahradil Jari-Matti Latvala.

Něměckou i asfaltovou neporazitelnost si udrželi Loeb a Citroen, značka s dvojitým šípem opět ovládla kompletní stupně vítězů. V Japonsku opět zazářil Sebastien druhý, který tak týmu splatil důvěru, kterou dostal zařazením do prvního týmu pro šotolinové soutěže. Zle na něj ale dotíral Petter Solberg, Seb první se tentokrát spokojil s pátým místem. Připravil si tak pozici pro oslavy dalšího triumfu na domácí půdě. Francouzská federace přesunula Rally de France z Korsiky do Loebova rodného Alsaska. Fenomenální Francouz ovládl i domácí soutěž a ze sedmého světového titulu se radoval dokonce v ulicích rodného Hagenau. Důležitých bylo ale i několik chyb Sebastiena Ogiera, které odstartovaly bídný závěr sezóny, který ho nakonec stál titul vicemistra.

V kalendáři pak následovala Španělská Rally, která letos nabídla jednu etapu na šotolině a dvě na asfaltu, to ale nic nezměnilo na dominanci Seba Loeba, Petter Solberg opět bojoval, ale ani tentokrát na vytoužené vítězství nedosáhl. Ogier se pokusil ve druhé etapě na Loeba zaútočit, ale opět havaroval. Poslední soutěž ve Walesu tak měla nabídnou souboj o titul vicemistra mezi Ogierem, Latvalou a Solbergem. Dalo se čekat, že Solberg bude bojovat nejen o titul vicemistra nebo umístění na celkovém pódiu, ale i o poslední vítězství mezi dvoulitrovými vozy WRC. Jedno z toho chtěl podle předsezóních plánů získat. Možnost být posledním, kdo vyhraje s vozem odcházející generace, si ale nenechal ujít fenomén tohoto období - Seb Loeb. Solberg skončil druhý, ale titul vicemistra získal po Ogierově havárii v úvodu druhé etapy Latvala, byť soutěž zakončil za Solbergem.

V souboji značek zvítězil 10:3 Citroen - 8x Loeb, 2x Ogier, 2x Latvala a 1x Hirvonen. Jezdecký titul získal Sebastien Loeb s náskokem více než sto bodů, ještě větší náskok pak měl Citroen v hodnocení týmů.

Během roku bylo také definitivně ujasněno, kdo (co) současná WRC nahradí. Nový World Rally Car bude mít motor o objemu 1,6 litru s turbem a přímým vstřikem paliva, přijde o hydraulické řazení na volantu a centrální diferenciál. Ford představil Fiestu, Citroen DS3 a jako nováček se do WRC chystá koncern BMW se svojí značkou Mini a to prostřednictvím týmu Prodrive. Náklady nových vozů mají být nižší, jednodušší technika má umožnit vstup dalším týmům. Uvidíme, zda se to podaří.

Jako rozlučku s odcházející generací vozů WRC si prohlédněme toto video, sice se do něj přimíchalo pár záběrů áček, béček nebo maxi kitů, důležité momenty WRC ale zachycuje. A to je konec přátelé! Slovy klasika sci-fi "Sbohem a díky za všechny ty ryby."