Když Martin Vlček na loňské Kopné dojížděl do cíle s pouhými třemi použitelnými rychlostmi, naděje na vítězství ve třídě byla pryč a pilot žehral na syndrom domácího prohrávání.

Když o tři měsíce později na Barum rally opouštěl trať v sanitce, měl o prokletí svých domácích startů zcela jasno. Letošní Valašská rally však černou sérii snad už definitivně ukončila. „Vlčák“ vzdušnou čarou přibližně kilometr od domova předvedl bojovný výkon, ani problémy z úvodu se nenechal znechutit, a v cíli se mohl radovat z nečekané, ale o to cennější šesté příčky v absolutním pořadí.

A s jakou strategií členové posádky nastupovali na start? „Rozkaz zněl jasně!!! Dojet k Hájovské hospodě, neodřít  při tom místní kostel a zároveň mrknout očkem po obci, jestli chlapci před námi neudělali nějaké škody,“ odtajnil poněkud netradiční zadání pilot. „Závodit pod tíhou odpovědnosti za ostatní není z titulu pořadatele úplně jednoduché, ale musím konstatovat, že tato nová zkouška se zdařila a velice si cením dobré nálady v obci i radosti místních z parádní akce,“ pokračoval Martin, pro kterého byla letošní Valaška úspěchem jezdeckým, ale i organizačním.

Začátek přitom pro novou RZ Hukvaldy, ani pro „Vlčáka“, který se stal iniciátorem jejího oživení, neproběhl podle představ. „Erzeta“, známá z nedávných ročníků Barum rally, se odjela kompletně až ve druhém průjezdu, neboť ráno musela být po nepříjemné havárii posádky Dohnal – Kouřil zastavena. Levou nohou vstoupil do soutěže i Martin Vlček, který musel svůj domácí test absolvovat bez hlášení spolujezdce. „Říká se, že konec dobrý, všechno dobré. Ale tak blbý začátek jsme dlouho nezažili… Když nám po pár metrech odešel dosud bezvadně fungující interkom, začal jsem Martinovi ukazovat rukama. Vypadalo to jako něco mezi padoucnicí a slavnostmi slunovratu, a tak jsem toho nechal,“ líčil ranní patálie „mitfára“ Richard Lasevič a Martin jeho postřehy doplnil: „Aby ztráta nebyla malá, tak jsme na dvojce přidali couvání v retardéru. Závodit se tedy v našem případě začínalo až ve druhých průjezdech.“

Průběžná devátá pozice po 2. RZ sice nevypadala nijak tragicky, další průběh soutěže však ukázal, že posádka Svarmetal Motorsportu může mít ve skutečnosti mnohem vyšší ambice. Ve druhých průjezdech Martin s Richardem zrychlili v součtu o šestnáct sekund a postoupili o příčku výše. Při závěrečném dvojím průjezdu nejtechničtější RZ Přehrada pak ve stoupání výsledkovou listinou pokračovali. „Bystřička je má oblíbená vložka a obrovské množství diváků v rally aréně mi taky udělalo radost. Konečně jsme se do toho dostali a začali jsme jezdit rychlé časy,“ liboval si „Vlčák“. Vynikající pátý čas na 5. RZ znamenal postup na šestou pozici v celkové klasifikaci s velmi slušnou nadějí na její udržení. Závěrečná přetahovaná s Robertem Adolfem dopadla pro domácí posádku příznivě, a tak mohli oba její členové v cíli rozdávat úsměvy. Pilot se přesto snažil zůstávat nohami pevně na zemi a pochvaly od svého okolí spíše krotil: „Jsem přesvědčen, že potenciál tohoto vozu zdaleka nedokážu využít a bude zapotřebí ještě mnoho závodních kilometrů proto, abych se to naučil.“

Richard se po protrápeném úvodu mohl vrátit k osvědčenému stylu navigování se zvukovou složkou a užívat si pocitů z jízdy v novém voze. Na svého „parťáka“ nešetřil chválou a dobrý pocit si odnesl i z úrovně soutěže jako takové. „Většina závodu se nesla ve znamení poznávání s novým vozem. A při pohledu na Martinův progres si myslím, že už je to vztah docela vážný. Jinak u mne vládne spokojenost i s celkovým průběhem a organizací. Jsem rád, že se Valaška vrátila tam, kam podle mého názoru patří,“ uzavřel svoje hodnocení ostravský „mitfára“.

Další soutěží, na které Martin Vlček, Richard Lasevič a jejich Fabia S2000 znovu vyrazí na tratě rychlostních zkoušek, bude Českokrumlovská rally, konaná o prvním květnovém víkendu.