Na první podnik MS 2015 v Monte Carlu jsme tradičně vyráželi z Prahy po vlastní ose. Společnost nám letos dělal pětidveřový Opel Astra s dieselovým motorem 1,6 a výkonem 135 koní. Jak se na rally osvědčil?

Rally Monte Carlo letos již tradičně zahajovalo sezónu MS. Pro českého fanouška, který vyrazí na soutěž po vlastní ose, to je vždy týden strávený v autě. Pohodlný dopravní prostředek je vždy základem úspěchu. Nám se letos dostal do rukou vůz Opel Astra s  čtyřválcovým dieselem o objemu 1,6 litru a výkonu 135 koní. Tyto hodnoty nedávno patřily dvoulitrům, a dynamika vozu nás zajímala. Naopak trochu strach jsme měli z kufru, kam bylo nutné naskládat zavazadla čtyř lidí.

Obava o místo v kufru se hned záhy ukázala jako lichá. Náš vůz neměl v kufru dvojitou podlahu (možná díky zabudovanému nosiči kol v zadním nárazníku, který jsme neměli možnost vyzkoušet) a bagáž čtyř pasažérů se tam poskládala bez větších problémů. Dokonce ani fotobatohy dvou členů posádky neobtěžovaly cestující na zadních sedačkách. Jak se ukázalo cestou zpět domů po nákupu francouzských vín, zbyla ještě i malá rezerva. Zde není Astře co vytknout.

Dále nás velmi zajímal motor. Pod kapotou klapal, nikoliv nepříjemně nebo hlasitě, dieselový motor 1,6 litru s výkonem 135 koní a maximálním točivým momentem 320 Nm. Tyto výkony byly ještě nedávno doménou výhradně dvoulitrů. Na druhou stranu váží 4419 centimetrů dlouhý vůz přes jeden a půl tuny. A to měl ještě na palubě slušný náklad. S vozem jsme za týden najeli bezmála 4000 kilometrů a musíme říci, že motor nás opravdu překvapil. Nechybí mu zátah odspodu a má chuť se i vytáčet. I s plným naložením byla dynamika vozu dostatečná na předjíždění ve francouzských Přímořských Alpách a na německé dálnici se rychlost dokázala vyšplhat až na 200 kilometrů za hodinu. Se spotřebou jsme se vešli do 6,5 litru. Šestistupňová manuální převodovka disponuje spíše delšími převody.

Váha vozu byla naopak plusem při jízdě na rozbředlém sněhu stejně jako centimetry ušetřené proti kombíku, při parkování na horských silničkách není místa na zbyt. Interiér nabízí pro čtyři pasažéry dostatek místa, ale subjektivně se zde člověk nemůže „rozvalit“ tak, jako v novém Peugeotu 308. Plusem je možnost měnit sklon u hlavové opěrky, bohužel jen u řidiče. Další pasažéři včetně vpředu sedícího spolujezdce jsou o tuto vymoženost ochuzeni. Autor článku při vystupovaní z vozu bojoval i s plasty na předních dveřích, které lícují s přístrojovou deskou a několikrát přesně dokázaly trefit koleno. Do kapsy předních dveří se vejde láhev o objemu 1,5 litru a je zde i místo na rallyovou svačinu. Jak již bylo zmíněno, náš vůz disponoval nosičem kol, díky tomu ale vzala za své rezerva a lepící sada našla místo v přihrádce pod sedadlem spolujezdce. Tam by jinak přesně padly mapy RZ a program soutěže. Kritiku si zaslouží rozměrný boční sloupek čelního skla, přes který není vidět do zatáček.

Zvláštní kapitolou je u Opelu ovládání palubních systémů. Že je zde přetlačítkováno, asi není nutné zdůrazňovat. Náš vůz byl vybaven i navigací, která ale bohužel nebyla dotyková. Ovládání přes kolečko, joystick a tlačítko bylo celkem kostrbaté. Když vezme v úvahu ještě tlačítka na volantu, je jich opravdu hodně. Za týden jsme se s nimi ale dokázali sžít. Kritiku si zaslouží systém start-stop, který fungoval prazvláštně. Motor se vypínal jen občas a hlavně za studena nebo po dlouhé jízdě. Ve městě systém zafungoval na každé třetí křižovatce. Úplné vypnutí systému bylo nutné udělat po každém nastartování vozu, takže to jsme brzo vzdali.

Po týdnu jsme s Astrou najeli větší porci kilometrů než obvykle a s autem jsme se sžili. Pokud nepotřebujete kombíka, dokáže i kompaktní vůz odvést slušnou porci zavazadel a jednašestka překvapí svým výkonem a živostí. Systému start-stop se vyhněte a na tlačítka si zvyknete. Pak už jen hurá s Astrou na rally nebo za rodinou. Závěrem jen dodejme, že vozy Opel by se letos měly objevit i na tratích českých soutěží.