Ve včerejší etapě Dakaru se nejlépe dařilo Martinu Kolomému, který dojel na sedmém místě mezi kamiony a průběžně je stále v kontaktu se špičkou. S opraveným vozem se rozjel i Martin Prokop, ale posádka opět lehce havarovala, tentokráte skončila Toyota na boku, což znamenalo ztrátu přes 40 minut.

TOMÁŠ VRÁTNÝ
Tomáš Vrátný se v šesté etapě Rallye Dakar 2016 blýskl skvělou stíhací jízdou. V měřeném úseku dlouhém 295 kilometrů předjel deset kamionů a dojel si pro sedmnácté místo.

To si šéf týmu Bonver Dakar Project zajistil bezchybnou jízdou v rychlostní zkoušce konající se u bolivijského města Uyuni v nadmořské výšce přesahující 4 000 m.n.m.

„Etapa nám vyloženě seděla. I když jsme byli na startu vzadu, předjeli jsme několik kamionů a aut. Navíc foukal vítr, takže jsme nemuseli jet v prachu a celkem jsme si to užili. Auta fungovala perfektně všem třem posádkám,“ konstatoval Tomáš Vrátný, který byl ze tří mezinárodních posádek jedoucích za tým Bonver Dakar Project nejúspěšnější. Do měřeného úseku sice vyrážel až jako sedmadvacátý, předjel ovšem deset kamionů a do cíle dojel jako sedmnáctý. O pouhé tři vteřiny za ním se umístil jeho kazašský týmový kolega Artur Ardavičus, který byl osmnáctý. „S Arturem jsme si pěkně zazávodili. Jsem rád, že jsme se umístili hned za sebou, protože v tomto pořadí budeme vyjíždět do další etapy a můžeme si tak vzájemně krýt záda,“ pochvaloval si Vrátný.  „Chtěl bych také opět vyzdvihnout Albertův výkon. Albert každou etapou zrychluje a překvapuje nás svou rychlostí. Doufám, že mu to vydrží až do konce závodu,“ dodal Vrátný na adresu svého hendikepovaného týmového kolegy Alberta Llovery. Ten dojel šestadvacátý.

V průběžném pořadí je Vrátný devatenáctý a na nejrychlejšího Hanse Staceyho ztrácí 2 hodiny, 11 minut a 40 vteřin. Hned za ním je Ardavičus, který je dvacátý. Llovera je čtyřicátý.

MARTIN PROKOP
"Dnes nás čekala nejdelší erzeta, měla 540 kilometrů. To samo o sobě znamenalo, že se bude dít něco velkého, ale netušil jsem, že si to pokazíme sami. Bohužel, na dvoustém kilometru jsem udělal chybu, byl jsem maličko dlouhý na brzdy a na odbočce na most jsem místo toho, abych to pustil rovně a skočil do řeky, tak jsem bojoval a chtěl jsem tu zatáčku vytočit. Bohužel mi spadlo jedno zadní kolo mimo cestu. V podstatě z mostu dolů. A už se to nedalo zachránit. Převrátili jsme se na bok. Zůstali jsme ležet na boku a docela dlouho se nám nedařilo postavit auto zpátky na kola. Byli tam sice dva vojáci, a pak jich přišlo víc, ale rukama to nešlo, takže mi bylo jasné, že musím zastavit nějaké auto a poprosit o pomoc, což se naštěstí podařilo relativně rychle. Jedna Toyota z našeho týmu zastavila a pomohla mi zpátky na kola, takže to dopadlo dobře. Ale musím říct, že jsme si to zase docela zkomplikovali. Navíc jsme se potom trápili s auty, které jsme dojeli. Jeli jsme spoustu kilometrů v prachu, takže jsme si to užili se vším všudy. Je vidět, že Dakar začíná být víc a víc těžký. Dnešní erzeta byla zatím tím nejtěžším, co jsem tady zažil. Nevím, co mě čeká dál."

MARTIN MACÍK
Kamiony v 6. etapě jely měřený úsek dlouhý 295 km, ale celkem i s přejezdy musely přes skalnatá úbočí absolvovat dlouhých 600 km. Střídání písečného a kamenitého terénu ve vysoké nadmořské výšce bylo i tentokrát náročné. „Hlavy máme jako pátrací balóny a navigátorovi málem vypadly oči z důlků. Musím přiznat, že mi to dnes moc nesedlo. Dvakrát jsem se navíc při otřesu v kabině praštil a pak už mě bolela hlava při každé díře, kterou jsme projeli. A že jich nebylo málo,“ líčí Martin Macík kondici ovlivněnou pobytem ve vysoké nadmořské výšce.

Posádka žluté liazky v aktuální etapě nechtěla příliš riskovat. Jela celkem klidně, vyrovnaně a na jistotu udržení v první patnáctce. „Na začátku se mi podařilo dostat se před první 3 soupeře, kteří nás zdržovali, ale pak už to dál nešlo, protože prvních 150 km bylo hodně rozbitých a nedalo se moc bezpečně předjet. Závěr etapy pak byl rovný a všichni jsme to mydlili stále 140 km/h, jako na dálnici,“ popisuje Martin.

Etapu tentokrát ozvláštnily záblesky největší solné pláně na světě Salar de Uyuni, která byla dříve dnem jezera. Bohužel, její krásy si Martin Macík, a zřejmě ani jeho soupeři, vůbec nestihli všimnout. Stejně jako rodného města prezidenta Evo Moralese, kterým dnes kamiony projely. „Tak to vůbec. Mám cestu dopředu nastudovanou včetně reliéfů. Vím, zda etapa povede horami nebo lesy. Ale že bych si všímal toho, že kolem zrovna prolétl papoušek, to ne. Držím pevně volant a soustředím se na řízení. Ale je vtipné, že po dojezdu vidíme na velkých obrazovkách v kempu natočený záznam ze závodu, parádní záběry z helikoptéry. Takže v té chvíli si říkáme – jé, to bylo pěkný, jak jsme jeli těmi horami,“ popisuje vjemy jezdců během závodu Martin.

MARTIN KOLOMÝ
Těžký den za sebou mají posádky TATRA BUGGYRA RACING týmu, které si i v šesté etapě udržely nastavené tempo. Martin Kolomý měl v jeden moment štěstí v neštěstí. Fat Boy vlétl do řečiště a posádka si myslela, že na Rallye Dakar končí.  

V šesté etapě se obě posádky TATRA BUGGYRA RACING týmu v kategorii kamionů opět probojovaly do nejlepší desítky. Martin Kolomý obsadil sedmou příčku a upevnil si tak průběžnou šestou pozici se ztrátou necelých třinácti minut na prvního Staceyho. Jarda Valtr zajel tak jako ve čtvrtek velmi slušně a obsadil desáté místo. Průběžně osmnáctý Čech startující s Tatrou Phoenix si však včerejší etapu příliš neužil. „Tato etapa v horách byla hodně těžká, točila se, ale moc mě nebavila, zase dlouhá pasáž ve 140km po rovině. Auto sice fungovalo perfektně, ale prostě mě to nebavilo. Měli jsme akorát problém s omezovačem rychlosti, tak doufám, že z toho nebudou žádné penalizace. S desátým místem jsem spokojený,“ hodnotil šestou etapu Jaroslav Valtr.

Horkou chvilku za sebou má posádka Martina Kolomého, která v rychlosti 130km/h skočila na hranu řečiště a vypadalo to na podobný scénář Dakaru 2011, kdy byl Martin letecky transportován do nemocnice. Díky on-board kameře a napojenému intercomu, tak máme možnost vidět na vlastní oči, jak to v inkriminovaný moment vypadalo VIDEO.

„Hodně náročná etapa, kde jsem bohužel udělal dvě jezdecké chyby a ty nás naštěstí stály jen časovou ztrátu. První byla, že jsem dostatečně nenafoukl motor, abych mohl vyjet z jednoho průjezdu ze zatáčky a vlítli jsme do řečiště, tak jsem myslel, že jdeme na bok. Druhou krizovku jsme měli, když mi Kilda hlásil, že za 200 metrů bude řečistě a já zvednul hlavu a bylo přímo před námi. Dali jsme takovou ránu jak ve 2011, naštěstí dnešní Tatra je na takové úrovni, že jsme tu a ne ve vrtulníku na cestě do nemocnice jako tenkrát,“ uvedl Martin Kolomý a dodal: „Na druhou stranu jsem tu nemocnici tady stejně navštívil a to kvůli zánětu na ušním boltci. Včera jsem ráno pomalu ani nenasadil helmu, takže jsem si musel vytrhnout interkom a měl ho jen mono. Dneska mi to tu místní odborníci, a že se jich na tu operaci sjelo, vyřízli a můžu jet zítra zase stereo.“

„Jsme v necelé půlce letošního Dakaru a já jsem nadšený z toho, jak auta fungují. Neřešíme velký opravy, jsou to v podstatě jen drobnosti. Nicméně autům se věnuje velká péče, kontroluje se vše, spousta dílů se mění preventivně od gum, po brzdy, motor, mazání a čištění náprav. My si vždy s kluky po etapě uděláme takový souhrn, co vše je potřeba udělat, takže je to vždy až do rána. Říkáme si, jestli je to vlastně to, co nás baví. Ale jo baví, to je přeci Dakar!“ uvedl značně unavený, ale stále optimistický David Vršecký.

„Zhruba na 78. kilometru dnešní etapy nás dojela rychlejší posádka. Chtěl jsem jí uvolnit cestu, ale jak jsem zajel do kraje, zapadli jsme. Se sníženým výkonem motoru se nám nedařilo vyjet. Ochotní diváci nám pomohli, ale přesto jsme ztratili 15-20 minut," uvedl v bivaku Tomáš Ouředníček, který obsadil 49. místo.