Česká výprava na Dakaru 2016 je po velmi náročné 10. etapě opět o něco chudší. Dále nepokračuje motorkář Milan Engel. Ten měl etapu dobře rozjetou, ale stop vyslovila technika. Nejlépe si včera vedl Martin Kolomý, který dojel čtvrtý mezi kamiony a ještě pomáhal na kola Jaroslavu Valtrovi. Sedmým časem mezi auty se s Hummerem blýskl Miroslav Zapletal.

JAROSLAV VALTR + MARTIN KOLOMÝ
Už třetí den mají za sebou posádky TATRA BUGGYRA RACING týmu v dunách a opět se jim podařilo nástrahy letošního ročníku Rallye Dakar úspěšně zdolat. Přestože Martin Kolomý pomáhal dvěma vozům na kola, zajel čtvrtý nejrychlejší čas. Jarda Valtr si v průběžném pořadí drží deváté místo.

Desátá etapa patřila k nejnáročnějším z celého letošního ročníku. Vítězem se stal překvapivě Renault Pascala De Baara, který se rozhodně ke špičce neřadí. Stalo se tak právě proto, že většina, a to včetně vedoucího muže kategorie kamionů De Rooye, bloudila. Organizátoři si připravili navigační oříšek a spolu s vysokými teplotami dnes zamíchali s celkovým pořadím. Dva Kamazy zůstaly v dunovém poli ještě dlouho po skončení vymezeného limitu závodu. Naši oba jezdci se s navigací poprali obstojně, lépe na tom bylo v týmovém souboji mládí, když René Kilián dokázal donavigovat jejich Fatboye na čtvrtém místě a to i přes všechny záchranné mise.

„Dnešní etapa byla hodně náročná, protože se celých tři sta kilometrů jelo v dunách. Opět nám do řízení skočil kámen, ale naštěstí zase rychle vypadl. Nám se tam jinak docela dařilo a byl jsem překvapený, že jsme i se záchrannými akcemi jeli o etapové umístění. Potkali jsme totiž vyváleného kolegu Jardu, tak jsme mu trochu pomohli, aby mohl jet dál. Ale určitě nás ta ztráta nemrzí. Důležité je, že můžeme oba závodit. Auto funguje, tak doufám, že v tomto tempu budeme zítra pokračovat,“ uvedl v bivaku celkově čtvrtý Martin Kolomý.

Mimo záchrany Jardy Valtra na 150 kilometru pak tahala posádka Martina Kolomého ještě syna nejstaršího účastníka letošního ročníku Japonce Sugawaru. Ten po příjezdu do bivaku přišel ještě jednou Martinovi poděkovat a nepřišel s prázdnou. Celé posádce přinesl týmové oblečení japonského týmu Hino.

Jaroslav Valtr dnes ustlal svému Phoenixu na boku, poté co se snažil vymanit z dun. Na kola je postavila až Tatra Martina Kolomého, který ukázal týmového ducha. Valtra pak v cíli chyba mrzela, protože mohli z dnešní etapy hodně těžit.  „Dnes to byla velmi krásná etapa. Na začátku jsme ale hodně ztratili blouděním, protože jsme hledali asi čtyřicet minut bod. Pak jsme se ale pěkně rozjeli. Cestou jsme potkávali auta a nám se dařilo vše překonávat. Bohužel dvacet kilometrů před cílem se Phoenixovi už nechtělo a ustlal si v dunách. Naštěstí po pětadvaceti minutách jel okolo Martin a vytáhl nás. Ztráta mě samozřejmě mrzí, ale stále se učím. Auto funguje bez problémů, takže jsem spokojený,“ uvedl v cíli Jarda Valtr.

Jirka Stross by si letos zasloužil cenu Českého lva za kameru. Doteď svou kamerou na helmě dokonale zastihl hořící vůz Van Den Brinka, výměnu kola nebo navigaci Phoenixe skrze les, poté co trasu zabarikádoval zapadlý kamion. Dnes k tomu přidal dokonalé záběry z položeného Phoenixe a jeho následného postavení na kola. Do konce letošního ročníku zbývají poslední tři etapy, a přestože jeho posádka by si určitě přála, aby Jirka ve svém kameramanském umění už více nepokračoval, fanoušci jsou z jeho záběrů doslova unešení. Odkrývají zcela nový pohled, a to nejen na Dakar.

Tomáš Ouředníček po vypětí všech sil v předešlé deváté etapě nakonec do závodu nastoupil a udělal dobře. Mezi automobily zajel své dosavadní maximum, a to 36. místo. „Dnes ráno jsme se rozhodli, že odstartujeme a na prvním kontrolním bodě skončíme. Na prvním kontrolním bodě ale šlo všechno hladce, auto jelo perfektně, tak jsme se rozhodli v závodě pokračovat. Nejhorší byla opět naše katastrofální startovní pozice. Ale dnešní náročné fiambalské duny jsem si dokonce i užíval,“ hodnotil v bivaku Tomáš.

MARTIN MACÍK
„Hlavně v pořádku dojet do cíle“ znělo heslo pro desátou etapu Rallye Dakar, do které Martin Macík, František Tomášek a Michal Mrkva startovali z 23. pozice. A to se také podařilo. Po cestě ještě bylo třeba vyměnit kolo kamionu, což už kluci považují za zcela běžnou záležitost, a opravit kamenem zaseknutou vrtuli motoru. Ale i to se po více než hodinovém zápolení posádce týmu KM Racing podařilo a na řadu opět přišla stíhací jízda zakončená 19. etapovým a 15. celkovým místem.  

V úterý se rozjela desátá etapa Rallye Dakar, vedoucí obávanými písečnými dunami oblasti Fiambala. Právě aktuální etapa byla považována za jeden z nejkritičtějších úseků letošního závodu, který měl svými extrémními podmínkami prověřit vytrvalost strojů i jejich pilotů. Kromě toho se jednalo o vůbec nejdelší písečnou etapu v historii jihoamerických ročníků slavné rallye. A závodníci museli vše absolvovat v podobně krutých vedrech jako předchozí den.   

Martin Macík startoval z 23. místa a po drsných zkušenostech z předchozí etapy měl jasně stanovený cíl: DOJET. Proto jel klidně, zodpovědně, neriskoval. Žádným překvapením už pro posádku nebyl defekt pravého předního kola, které kluci bleskově vyměnili a bez zásadnější ztráty pokračovali v jízdě. Pak ale přišla na řadu závažnější záležitost. Do vrtule motoru vletěl kámen a totálně rozhodil symetrii kamionu. Touto opravou už posádka strávila podstatně víc času. „Ucítili jsme ránu a nedalo se jet dál. S opravou vrtule jsme bojovali asi hodinu a půl, ale dali jsme to a opět se vydali na stíhací jízdu, abychom dojeli auta, která nás mezitím předstihla,“ popisuje Martin Macík. „Náladu nám také zvedl asi 500 metrový odpočinkový přejezd za polovinou tratě, kde jsme si mohli načerpat vodu. Veškeré naše zásoby jsme totiž nalili do chladiče a stejně jako včera jsme v obrovském vedru neměli co pít,“ doplňuje navigátor František Tomášek.    

„Posledních 100 km jsme absolvovali v hodně rozježděném terénu, ale podařilo se nám z 31. místa, na které jsme se po opravě propadli, dotáhnout zpět do první dvacítky. A to jsme jeli opravdu opatrně, abychom neriskovali další komplikace. Nakonec jsme do cíle etapy dorazili 19. a celkově držíme 15. pozici,“ říká Martin. „Jsme rádi, že jsme konečně v bivaku. Lízu si přes noc vezmou do parády mechanici, aby byla zítra zase fit. A my se jdeme vyspat,“ zakončuje pilot žluté liazky.

MARTIN PROKOP
„Jestli jsem o předchozí etapě říkal, že to byl očistec, tak dneska to byl dvojitý očistec. Byla to neskutečně písková etapa plná dun. Pro mě to bylo poprvé v životě a musím říct, že sbírám ty zkušenosti za chodu. Je spousta věcí, o kterých nic nevím a nic netuším. Platím za to poctivou nováčkovskou daň. Takže jsme si to zase „užili“. Hned na začátku jsme na docela dlouho zabloudili a hodně jsme se tam trápili. Pak jsme docela v pohodě jeli, ale nebyli jsme si moc jistí. Naštěstí jsme se chytili Martina Kolomého. Bohužel jsme za ním uvízli na jednom kopečku. Tam jsme chvíli kopali, a když jsme se konečně rozjeli, tak jsme dojeli auta před námi. Jedno z nich mě zase nechtělo pustit a v jeho prachu jsme přehlédli feš feš a vjeli jsme tam. Místo toho, abychom se mu vyhnuli, jsme do něj zahučeli plnou parou a zůstali jsme tam strašnou dobu. Kopali jsme to s Jendou fakt dlouho. Metr po metru jsme to dostávali ven, ale jediné řešení bylo počkat na kamion toyoty, který nás cuknul a vytáhnul nás z feš feše ven.  Potom jsme přijeli na největší duny, jenže v té chvíli začala písečná bouře, během které se zavály všechny stopy a navigace byla opravdu těžká. Neudělali jsme žádnou velkou chybu, ale zakopali jsme se několikrát, takže se to nasbíralo a musím říct, že tady byla vidět má nezkušenost. Nicméně jsem rád, že jsme v bivaku a stále pokračujeme v soutěži.“