Martin Vlček s Ondřejem Krajčou na Hyundai i20 R5 bojovali po celý průběh Barum Czech Rally Zlín o pozici v elitní dvacítce absolutního pořadí.

Před startem do poslední rychlostní zkoušky figurovali na slibném jedenáctém místě a mezi bojovníky o domácí body jim patřila provizorní osmá příčka. V závěrečných kilometrech je však místo očekávaného posunu do elitní desítky potkala těžká havárie, po které byli odeslání do péče lékařů. Zatímco Ondrovi v nemocnici diagnostikovali lehčí poranění v oblasti hrudníku, Martin absolvoval dvě operace páteře.

Většina fanoušků a diskutérů na rallyových fórech již přes týden s velkou starostí vyhlíží jakékoliv nové zprávy o vývoji zdravotního stavu obou členů posádky. Vedle toho probíhají nejrůznější diskuse o tom, jak k havárii na trati závěrečné RZ Kašava došlo. Dejme tedy slovo Martinu Vlčkovi, který se ze zranění zotavuje ve zlínské nemocnici, aby se k osudnému momentu vrátil: „Do cíle zbýval jen kousek tratě. Kdo ten úsek zná, tak ví, že se jedná o dlouhý nebezpečný sjezd s malými zatáčkami a horizonty, které se dají držet naplno, a pak jen zbývá probrzdit poslední horizont a odhadnout rychlost do těžké levotočivé zatáčky. To tedy znamenalo probrzdit poslední horizont včetně krátké roviny a zmizet v L5. Na hraně posledního horizontu bylo jasné, že naše rychlost je příliš vysoká, kola nemají kontakt se zemí a snaha o odbočení vzhledem ke stromům na pravé straně příliš nebezpečná. Každý dobře ví, že boční náraz ve vysoké rychlosti na dveře spolujezdce končívá tragicky. Zbývalo tedy najít strom pro čelní náraz a dostat auto do rotace, která roznese energii nárazu. To první se mi povedlo - rána na můj nosník, jenže stromů bylo hodně a my se otočili pouze o 180 stupňů. Bezprostředně po nárazu následovala pouze jedna otázka na Ondru: „Žiješ?“ Když se ozvalo Ondrovo „jo“, spadl mi kámen ze  srdce. Drobný kouř z motoru naznačoval, že bychom se měli odebrat z auta a v ten moment nám přední sklo prorazila suchá větev padající z výšky koruny stromů. Opravdové peklo pro mě začalo, když jsem se snažil se zlomenou páteří dostat z auta Ondrovými dveřmi. Do cíle RZ zbývalo 1,3 km a dodnes jsem nepochopil, proč záchranka přijížděla po směru RZ. Trvalo to tak dlouho. Ondra, vzhledem k jeho stavbě těla a fyzické hmotnosti, vyvázl celkem dobře. Ovšem můj metrák živé váhy musely udržet bezpečnostní pásy a to se při té energii muselo projevit. V tuto chvíli je osmý den po nehodě, ležím ve zlínské Baťově nemocnici a mám po dvou těžkých operacích, přičemž na třetí si budu muset počkat, vzhledem k otokům, šest týdnů. Kde přesně se stala chyba, asi nechci řešit. Důležité je, že Ondra je v pohodě, a já snad budu bez následků.“
 
Ondra Krajča je již přes týden v domácím ošetřování a kromě podpory kamarádů a známých vyzdvihuje také pomoc soutěžních posádek, které dojely k jejich vozu krátce po nehodě: „Díky bohu budeme oba v rámci možností zdraví. Určitě bychom rádi poděkovali posádkám, které jely hned za námi, zvlášť Mattiasovi Adielssonovi a jeho spolujezdci za první pomoc. Moc děkujeme všem za pozitivní zprávy, dává nám to hodně pozitivní energie do plného uzdravení. Určitě zbraně neskládáme. Pokusíme se přijít na to, kde se stala chyba a určitě se někde společně uvidíme!“

Aktuální vývoj „soutěžáckého“ kalendáře, který se ztenčil o zrušenou Rally Jeseníky, dává Martinovi s Ondrou více klidu na uzdravení. Krev závodníka a vedoucího týmu se však nezapře, proto není Martinovi ani na nemocničním lůžku lhostejné, jak si jeho stáj poradí s opravou vozu. „Auto jsem ještě ani neviděl, ale náš tým je neskutečně sehraný. Počítám, že dojde na výměnu karosérie a rychlé uvedení do provozu pro naše klienty,“ věří svým lidem „Vlčák“, který na závěr dodává: „Na řeči o ukončení kariéry není místo, to je snad jasné. V 1680 zprávách, které mi došly, jsem taky nic takového nenašel, takže CAJK a GAS!“