O uplynulém víkendu bylo na novém testovacím okruhu v Milovicích pořádně živo. Před novou sezónou se zde Jiří Janecký seznamoval se svým novým soutěžním náčiním. Při této příležitosti nám odpověděl na několik otázek.

Jiří, kam až sahá vaše závodní minulost? "Já jsem se začal zajímat o automobilový sport již v roce 1996 a to účastí na tehdy velmi populárních závodech aut na ploché dráze v Čakovicích, kde jsem se seznámil se svým současným spolujezdcem Mílou Pokorným. Tyto závody pro nás byly velkou jezdeckou školou a proniknutím do tajů automobilového sportu, jakými jsou například zabezpečení týmu a technického servisu, bez kterého se tento sport neobejde." "Vrcholem těchto závodů pro mě byl v roce 1997 zisk třetího místa v absolutním pořadí Ústeckého poháru. Jenže moje touha mě hnala dále a chtěl jsem zkusit jiná odvětví automobilových sportů. V roce 1998 přišla možnost startovat v rallycrosu třídu hobby. To byla další nová zkušenost a přiblížení se opravdovým závodům. Po několika dílčích úspěších v tomto seriálu jsem zkusil též závody do vrchu, které už zdánlivě připomínají mojí životní lásku a tou je rally." "A tak došlo k neodvratnému kroku, kterým byl v roce 2000 přechod k automobilovým soutěžím. Jelikož je tento sport finančně i časově neuvěřitelně náročný, začal jsem opět ve třídě hobby. Můj první závod a první zkušenost s novým oborem byla naprosto úžasná. Na sedadlo spolujezdce usedl velmi zkušený závodník Láďa Vojta, který úspěšně soutěžil v 70. letech a zkušenosti z rally měl tedy na rozdávání. Za vše, co jsem se o rally naučil, vděčím jemu a hned jsem to zúročil v první soutěži, na těžké Rally Posázaví, kde jsem ve své třídě dojel na třetím místě! A jak to tak bývá, přišla druhá soutěž a na ní těžká havárie, to už vedle mě seděl Milan Pokorný, jenž na horkém sedadle spolujezdce zažíval premiéru. Byla to levá 5 na pravou 8, jak si to pamatuje právě spolujezdec. Nám se nic nestalo, ale auto bylo na odpis. Rally mě na tolik zaujala, že jsem auto opravil a již v roce 2001 jsem stál na startu dalšího ročníku Volného poháru v rally. Na místě spolujezdce se usadila moje manželka Eva a spolu jsme absolvovali spoustu krásných soutěží." S jakými vozy jste tehdy startoval? "Pokud jde o techniku, na ploché dráze jsem začínal s vozem Ford Fiesta 1,3. Jenže tento automobil byl starý a hrubé zacházení dlouho nevydržel a tak padla volba na Škodu Favorit 136L. Bylo to auto, které jsme vybrali s mým nejlepším přítelem, spolujezdcem a mechanikem Peťou Brabcem, se kterým jsme začínali na ploché dráze a spolupracujeme spolu dodnes. První Favorit byl sériový automobil, který jsme upravovali tak, jak nám finance dovolovali. Z hlediska dostupnosti závodních dílů to byla dobrá volba a já jsem u něj zůstal dodnes. V současné době disponuji již třetí evolucí tohoto typu, konkrétně se jedná o Favorit 136L upravený pro skupinu N do 1400 ccm, otestovaný Federací automobilového sportu ČR pro závody Českomoravského poháru v rally 2004-2005." Jak tedy pokračovala vaše kariéra v rally? "Vrcholem mé dosavadní rallyové kariéry byl rok 2003, místo spolujezdce tehdy zaujal můj dobrý kamarád Jirka Krátký, který mě byl velkou oporou a společně jsme se prokousali v této sezoně na neuvěřitelné třetí místo absolutně ve třídě. O rok později se už moc nedařilo hlavně díky financím, ale jedno pozitivum se přeci jenom objevilo a to bylo navázaní spolupráce s rally nadšencem a mým bývalým spolujezdcem Mílou Pokorným. Dali jsme si do příští sezony velké předsevzetí a tou byla účast v mistrovství republiky ve sprintrally. Byl to velký cíl, finančně a časově náročný, ale při podpoře sponzorů a zázemím klubu AK ABC PRAHA jsme doufali, že se nám povede zrealizovat." "Rok 2005 byl pro mne a mého spolujezdce prvním opravdovým soutěžením v republikovém pohárovém klání automobilových soutěží. Začátek nebyl zrovna dobrý, protože při prvním startu na rally Kralovice jsme museli pro technickou závadu odstoupit v předposlední RZ, ale již na druhé nejtěžší soutěži šampionátu, staronové Rally Lužické hory jsme si to vynahradili a skončili na pěkné šesté příčce. Následovala pěkná šumavská Rally Prachatice, jež nás opět nepustila do závěrečných bojů a mi opět na předposlední RZ odstupovali na technickou závadu (motor). Po vynechání fulnecké soutěže, která byla posléze oceněna jako nejlepší z celého seriálu, jsme se těšili na Rally Rosice, kde bylo potřeba získat ztracené body z minulých závodů. To se nakonec povedlo, při velké konkurenci jsme dokázali zajet dobrý výsledek. Začátkem listopadu nás čekala poslední a pro nás důležitá rally v Nepomuku. Nastupovali jsme s velikými obavami o výdrž techniky, protože dokončení soutěže bylo nezbytností k získání národní licence pro rok 2006 a nakonec vše dobře dopadlo a nás čekal krásný rok v mistrovství republiky." "Rok 2006 byl trochu jiný než jsme čekali, v něčem dobrý, ale zároveň také malinko chudý na závodění. Vše se odehrávalo jako vždy: Přes zimu jsme intenzivně zapracovali na Favoritu, abychom ho připravili na start v mistrovství republiky ve skupině "S", ve které mohly startovat vozy s prošlou homologací. Obzvláště jsme se těšili na start v Českém Krumlově a na Příbramské rally, ale jak to tak bývá, vše vzalo rychlý spád a události nabrali jiný směr." Ano, přišla nabídka v podobě moderního vozu... "Byl tu únor a my měli auto připravené, na tréninkovém autě se práce také blížily ke konci a najednou jako blesk z čistého nebe se naskytla velmi výhodná koupě nabourané Fabie 1,4. Nastalo velké dilema: Auto na sezonu připravené, první peníze od sponzora na účtu, školení a lékařská prohlídka za námi a na druhé straně vyhlídka postavit auto na velké mistrovství, ale to znamenalo nejméně na jednu sezonu se vzdát závodění. Sehnat velké množství financí a připravit se na to, že v dílně strávíme mnoho večerů, sobot a nedělí." "A co teď? Výhled do budoucna nás přesvědčil a volba byla proto jasná: Stavět. Takhle jsme koupili 18. února 2006:" <{(OBR3)}> "Ze začátku to vypadalo dobře. Rozebrat auto, udělat klempířské práce, poshánět sériové díly a navařit ochranný rám – to nebylo tak těžké a díky pomoci dobrých kamarádů se nám dařilo zvládat tyto práce docela dobře, i když to třeba někdy vypadalo složitě. Dokončení auta však už nebyla taková pohoda, velkým problémem se kupodivu nestalo postavení náprav, brzd nebo motoru, ale finančně nejnáročnější bylo osazení motoru elektronikou a odbrzdění dat do počítače EURO I . Zde bych rád uvedl, že největší zásluhu na tom měl velký rally nadšenec Luboš Picek, který nám neuvěřitelně pomohl se stavbou a díky jemu se nám podařilo auto dokončit a absolvovat povinné testování a přestavbu na sportovní vozidlo. Ještě jednou - Luboši děkujeme!" "Musím podotknout, že stavba takového 'dospělého' závodního auta je opravdu náročná jak na čas, tak zejména na finance, ale dnes toho nelituji a jsem rád, že jsem se do toho pustil a že s tímto autem najezdím spousty závodů a možná se i dostanu na mojí vysněnou Rally Bohemia. S tímto vozem jsme odjížděli na testování 9. března 2007:" <{(OBR4)}> Jaké jsou tedy plány do budoucna? "Sezónu 2007 jsme ještě museli vynechat, neboť na autě zbývalo dodělat ještě mnoho drobných věcí, bez kterých by závodění nemělo cenu. Za finance, které jsme ušetřili, nám kamarád Luboš postavil převodovku Hewland. Poprvé jsem ji vyzkoušel až letos při ostrých testech na okruhu v Milovicích a musím přiznat, že skutečnost předčila všechna očekávání. To, co dokáže spojení 142 koňového motoru, přesně postavené převodovky a kvalitního podvozku se závodní pneumatikou je neuvěřitelné." "Letos tedy pojedeme závody mistrovství republiky ve sprintrally a budeme doufat, že naše dvouleté úsilí bude odměněno nějakým dobrým výsledkem." Nakonec jste vyrazili na testy do Milovic. Jak probíhaly, jaký jste měl pocit z vozu? "Ze začátku byly naše jízdy opatrné, musel jsem si ve Fabii hodně zvykat na úplně odlišný způsob ovládání, auto se chová jako motokára a tomu je potřeba přizpůsobit i styl jízdy a rovněž změnit styl rozpisu, jež se výrazně změnil hlavně z hlediska rychlosti. Čím více jsem v autě trávil času s různými sponzory, dostával jsem větší jistotu a začalo zrychlování a jak to tak bývá, když už to vypadalo dost rychle, přišla první krizová situace. V dlouhé táhlé jedničce nás nepodržely pneumatiky a zadek našeho auta byl najednou vepředu. Rovnal jsem, co mě ruce stačily a asi po třech hupech vlevo - vpravo se auto vrátilo do původního směru a já i sponzor na sedadle spolujezdce jsme si pořádně oddychli." "Takto důrazné varování nás trochu zpomalilo a my bez větších problémů dokončili naše první velké testování. Musím také přiznat, že mě hodně překvapil zájem lidí, kteří se na našich testech objevili a byli velmi příjemnou kulisou již tak skvělého dne. Budeme doufat, že u tratí závodů budeme potkávat spoustu sympatických lidí, jako byli ti na testech v Milovicích." Díky za rozhovor a přejeme mnoho závodních úspěchů! Fotografie z testování si můžete prohlédnout v galerii Miloše Rybáře ZDE. Rozhovor připravil Tomáš Němec Foto: Tomáš Němec a archiv jezdce